EKOLOGICKÁ LIKVIDACE VOZIDEL Zlín

 

Ekologická likvidace vozidel Zlín

OBJEDNÁVEJTE LIKVIDACI IHNED

 

 

Rychlý kontakt na ekologickou likvidaci vozidel ve Zlíně

odtahy autovraků zdarma


1. Volejte naší zákaznickou linku tel. : +420 775 050 013
2. Domluvte si termín odtahu vozidla, který máte ZDARMA!
3. Získejte oficiální doklad o ekologické likvidaci vozidla.


Služby pro Vás při Likvidaci vozidla ve Zlíně



• Rádi Vám poskytneme odtah vozidla k ekologické likvidaci ZDARMA dle vašich časových požadavků a bez čekání.
• Odtah vozidla poskytujeme z místa přímo, kde se automobil nachází. Vše máte tedy vyřízeno z pohodlí domova.
• 100% garance nejnovější verze oficiálního dokladu o ekologické likvidaci dle platného zákona o odpadech.
• Ekologicky likvidujeme veškerá vozidla a autovraky - kompletní i nekompletní veškerých typů a značek.
• Naše firma působí na celé Moravě v rámci Moravskoslezského, Zlínského, Olomouckého, Jihomoravského kraje.
• Volejte zákaznickou linku +420 775 050 013, kde Vám poskytneme informace jak ekologicky zlikvidovat vozidlo.
• Rychle, snadno a profesionálně vyřídíme Váš požadavek na ekologickou likvidaci vozidla a odtah autovraku.
• Rádi Vám poskytneme pomoc při vyřízení formalit a jednání s úřady a pojišťovnou při vyřazení a zániku vozidla.
• Náš profesionální tým je připraven pro Vás, aby zajistil ekologickou likvidaci Vašeho vozidla ve Zlíně a okolí.

 

Zajímavosti o městě Zlín

 Zlín (německy Zlin, v letech 1949–1990 Gottwaldov) je statutární město na východě Moravy. Leží v údolí řeky Dřevnice na rozhraní Hostýnských a Vizovických vrchů. Je centrem Zlínského kraje a má přibližně 75 tisíc obyvatel. První písemná zmínka o osadě Zlín pochází z roku 1322, kdy jej koupila královna Eliška Rejčka a věnovala brněnskému klášteru. Zlín byl řemeslnicko-cechovním střediskem okolního valašského osídlení. Městská práva dostal v roce 1397 – patřilo mezi ně právo pořádat trhy, vařit pivo, i právo hrdelní. Za třicetileté války se obyvatelé Zlína účastnili valašského protihabsburského povstání. V roce 1622 byl vypálen zlínský zámek a okolní stavení a statky zplundrovány. Město se v 19. století nacházelo na rozhraní tří moravských národopisných oblastí Valašska, Slovácka a Hané. Nejblíže mělo svým charakterem k Valašsku. Až do konce 19. století se Zlín příliš nelišil od jiných malých valašských středisek, např. sousedního města Vizovice. Zlín byl sídlem panství. Další panské sídlo se nacházelo v tehdy samostatném městečku Malenovice, které je dnes městskou částí Zlína. Zlínské panství vystřídalo řadu majitelů – k těm známějším patří Šternberkové v době předhusitské, Tetourové v 15.–16. století, Rottalové po třicetileté válce, později Szerenyové a Brettonové. Posledním vlastníkem zlínského zámku, který byl centrem panství, se stal brněnský továrník Leopold Haupt, od kterého jej odkoupilo město Zlín v r. 1929. Po zřízení okresů v roce 1850 byl Zlín přičleněn k soudnímu okresu Napajedla a politickému okresu Uherské Hradiště. V 19. století počet obyvatel nepřesáhl 3000. Pro další rozvoj města je velmi důležitý rok 1894, kdy zde založil svou obuvnickou firmu podnikatel Tomáš Baťa. Během následujících 25 let (během nichž několikrát zkrachoval) vybudoval prosperující a rychle rostoucí podnik. Díky této skutečnosti se do města přistěhovalo hodně obyvatel, především z chudého Valašska, ale i ze Slovácka, Hané a vzdálenějších oblastí Československa. S rozvojem Zlína zároveň docházelo k pozvolnému ukončení masivního valašského vystěhovalectví do Texasu. Baťově továrně pomohla I. světová válka, kdy byl důležitým dodavatelem obuvi pro rakouskou armádu. Vítězně se popral s hospodářskými krizemi v letech 1922–23 a 1929–33 a vypracoval se v největšího světového výrobce obuvi se závody a prodejnami v mnoha desítkách zemí světa. V letech 1910–1938 se počet obyvatel zvýšil z 12 912 na 34 348. Po roce 1926 se Zlín stal moderním městským centrem. Tomáš Baťa pozval do Zlína mnoho renomovaných architektů (například Le Corbusiera), a tak se město změnilo v aglomeraci plnou funkcionalistické architektury. Rostly kolonie typických „baťovských“ staveb – rodinných domků, ale také výškových domů. Nejproslulejší stavbou z té doby je 77,5 m vysoký mrakodrap „Jednadvacítka“ – tehdejší sídlo ředitelství firmy Baťa. Tato budova byla vystavěna v letech 1937–38 podle projektu architekta Vladimíra Karfíka a kromě mnoha pokročilých technických řešení (šestnáctipatrový železobetonový skelet postavený za 160 dní, centrální klimatizace s ovládáním v jednotlivých kancelářích) je známá hlavně „pojízdnou“ ředitelskou kanceláří v jednom z výtahů (s telefonem a tekoucí vodou!). V době vzniku to byla druhá nejvyšší necírkevní stavba v Evropě. Město tehdy několikrát navštívil i prezident Československa Tomáš Garrigue Masaryk. Tomáš Baťa zastával od roku 1923 až do své smrti při letecké havárii v r. 1932 úřad starosty Zlína a cílevědomě budoval moderní město „pro 50 000 obyvatel“. Neorientoval se jen na svou továrnu a bydlení pro dělníky, ale i na obchodní a dopravní síť, služby, kulturní a sportovní vyžití obyvatel. Mnohé budovy tehdy postavené se pyšnily přívlastkem „nej“: např. největší obchodní dům, největší hotel, největší kino (pro 2 500 sedících diváků!), všechno bráno „na východ od Frankfurtu“. Je obdivuhodné, že takovéto budovy vznikaly v relativně malém městě, a ne v metropolích jako Vídeň či Berlín. Zlín třicátých let je dodnes považován za „architektonický zázrak“ a živou učebnici funkcionalismu. Bohužel, řadu dalších plánů překazila válka (např. dostavbu centrálního zlínského Náměstí Práce, železnici Praha‒Zlín‒Košice nebo dálnici Praha‒Zlín, ke které na Zlínsku existuje několik torz mostů). 1. října 1935 vznikl podle vládního nařízení č. 104/1935, „kterým se v zemích České a Moravskoslezské provádějí změny obvodů některých okresních úřadů,“ nový politický okres Zlín a město se tak stalo okresním městem. Za druhé světové války, v roce 1944, bylo město bombardováno. Již v roce 1945 byly Baťovy závody znárodněny. Od 1. ledna 1949 bylo město v souvislosti s připojováním dalších obcí přejmenováno na Gottwaldov podle prvního komunistického prezidenta Československa Klementa Gottwalda, centrální městská čtvrť si však ponechala název Zlín (plným označením Gottwaldov I-Zlín). Tentýž rok se město stalo sídlem Gottwaldovského kraje, který ale neměl dlouhého trvání a zanikl při další reformě státní správy v roce 1960. Tehdy byl okres Gottwaldov začleněn do Jihomoravského kraje se sídlem v Brně. V úspěšné činnosti pokračovaly instituce s baťovskou historií – například zlínské filmové ateliéry, které proslavili svými animovanými díly především Karel Zeman a Hermína Týrlová. Jiným příkladem je jeden ze zakladatelů českého průmyslového designu Zdeněk Kovář (ergonomické nástroje a stroje, automobily Tatra 603 a Tatra 138). Zlín se stal také domovem cestovatelské dvojice Zikmund–Hanzelka. Po roce 1968 začala výstavba největšího zlínského sídliště Jižní Svahy, které bylo dokončeno až v 80. letech. Dnes zde žije přes 25 000 lidí. Baťovy závody pokračovaly ve výrobě obuvi pod názvem Svit. V 80. letech byly koncernovým podnikem, pod který spadaly i závody v Třebíči, Zruči nad Sázavou a Botana Skuteč. Jen ve Zlíně tehdy v koncernu pracovalo přes 20 000 zaměstnanců a vyrobili přes 20 mil. párů obuvi. Většina produkce mířila na export do zemí RVHP, hlavně do Sovětského svazu. Většina strojní výroby pokračovala v ZPS (Závodech přesného strojírenství), které měly dobré jméno především v obráběcích strojích. Výrobu pneumatik provozoval národní podnik Rudý řijen. V r. 1975 byla v nedalekých Otrokovicích dokončena výstavba největší pneumatikárny v socialistických zemích. V 90. letech se podnik vrátil k původnímu názvu BARUM (původně BAta RUbber Manufacturing) a dnes je důležitou součástí koncernu Continental. V roce 1990 dosáhl počet obyvatel téměř 90 tisíc.

(Zdroj: Wikipedie)

KONTAKTNÍ BODY

PREZENTACE

Adam Matějovský