1. Volejte naší zákaznickou linku tel. : +420 775 050 013
2. Domluvte si termín odtahu vozidla, který máte ZDARMA!
3. Získejte oficiální doklad o ekologické likvidaci vozidla.

• Rádi Vám poskytneme odtah vozidla k ekologické likvidaci ZDARMA dle vašich časových požadavků a bez čekání.
• Odtah vozidla poskytujeme z místa přímo, kde se automobil nachází. Vše máte tedy vyřízeno z pohodlí domova.
• 100% garance nejnovější verze oficiálního dokladu o ekologické likvidaci dle platného zákona o odpadech.
• Ekologicky likvidujeme veškerá vozidla a autovraky - kompletní i nekompletní veškerých typů a značek.
• Naše firma působí na celé Moravě v rámci Moravskoslezského, Zlínského, Olomouckého, Jihomoravského kraje.
• Volejte zákaznickou linku +420 775 050 013, kde Vám poskytneme informace jak ekologicky zlikvidovat vozidlo.
• Rychle, snadno a profesionálně vyřídíme Váš požadavek na ekologickou likvidaci vozidla a odtah autovraku.
• Rádi Vám poskytneme pomoc při vyřízení formalit a jednání s úřady a pojišťovnou při vyřazení a zániku vozidla.
• Náš profesionální tým je připraven pro Vás, aby zajistil ekologickou likvidaci Vašeho vozidla v Zábřehu na Moravě a okolí.

 Zábřeh (německy Hohenstadt, centrální katastrální území a železniční stanice nesou název Zábřeh na Moravě) je město v okrese Šumperk v Olomouckém kraji, 12 km jihozápadně od Šumperku na řece Moravská Sázava. Žije zde téměř 14 tisíc obyvatel. Osada Zábřeh vznikla na levém břehu řeky Moravská Sázava; její hlavní funkcí bylo zřejmě chránit brod přes řeku. První zmínka o Zábřehu se nachází na listině brněnského zemského sněmu z roku 1254. Město založili někdy ve druhé polovině 13. století německy mluvící kolonisté, kteří přišli patrně z přelidněného německého Saska. V roce 1278 byl Zábřeh už městem. Dějiny města jsou až do počátku 17. století spjaty se šlechtickými rody, které se v držení Zábřehu střídaly. Páni z Kravař (1397–1446) získali Zábřeh do dědičného držení a chtěli z něj vytvořit hospodářské středisko svých severomoravských statků. Období největšího rozmachu a rozvoje města však nastalo až s příchodem panského rodu Tunklů (1442–1510). Zábřeh se stal jejich sídelním městem a získal od nich různé výsady a privilegia. Jiří st. Tunkl proslul jako zakladatel rybníků, z nichž se ve městě zachoval pouze jediný – rybník Oborník. V 16. století se majiteli Zábřehu stali Boskovicové. Poslední z nich, Jan z Boskovic, odkázal rodový majetek kolem roku 1589 svému synovci Ladislavu Velenovi ze Žerotína. Za svoji účast ve stavovském povstání, během něhož se stal velitelem stavovského vojska a byl zvolen i zemským hejtmanem, byl po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 zbaven svých veškerých statků a Zábřeh přešel do držení Karla z Lichtenštejna. S rodem Liechtenštejnů pak zůstal Zábřeh spjat po celých dlouhých tři sta let. Třicetiletá válka znamenala pro město na dlouhou dobu stagnaci v jeho rozvoji. Zábřeh sám se celkem rychle z válečných pohrom vzpamatoval, avšak hospodářsky ani kulturně již nedosáhl své někdejší úrovně. Až polovina 19. století, zahájením provozu na železniční trati Severní Ferdinandovy dráhy v roce 1845, vytvořila nové předpoklady pro to, aby se Zábřeh stal významným obchodně-průmyslovým a přepravním centrem pro celou oblast Zábřežska a Šumperska. Rozvíjející se průmysl přinesl Zábřehu i jisté pozitivní stránky. Základ dnešního vzhledu města byl dán koncem 18. století, kdy po ničivém požáru musely být téměř všechny domy znovu postaveny. Charakteristický vzhled si městské jádro uchovalo až do poloviny 20. století. Tehdy vyrostla na okrajích města nová panelová sídliště a novostavbám se neubránil ani střed města. Po druhé světové válce byla většina zábřežských Němců odsunuta a přistěhovalectvím došlo k jejich nahrazení většinou českým obyvatelstvem.

První zmínka o Zábřehu pochází z listiny brněnského zemského sněmu, vydané králem Přemyslem Otakarem II. v roce 1254. Osada, jejíž hlavní funkcí bylo zřejmě chránit brod, vznikla na levém břehu řeky Moravská Sázava. V roce 1278 byl Zábřeh již městem. Dějiny města jsou až do počátku 17. století spjaty se šlechtickými rody, kterých se v držení Zábřehu vystřídalo několik. Původně Zábřeh získali do dědičného držení Pánové z Kravař (1397-1446), jejichž úmyslem bylo vytvořit z města hospodářské středisko svých severomoravských statků. Období největšího rozmachu a rozvoje města však nastalo až s příchodem panského rodu Tunklů (1442-1510). Tunklové z Brníčka a Zábřeha jsou vůbec nejpopulárnějším rodem, který kdy v Zábřehu sídlil. Je to dáno tím, že se jednalo o rod skutečně bydlící na zábřežském hradu, což se u jeho předchůdců a ani následovníků nestávalo. Tunklové učinili ze Zábřeha srdce rozsáhlého panství, které patřilo mezi největší na Moravě. Zábřeh od nich získal různé výsady a privilegia. Jiří starší Tunkl proslul jako zakladatel rybníků, z nichž se ve městě zachoval pouze jediný - rybník Oborník. Po smrti Jiřího Tunkla se jeho majetku ujal jediný syn Jindřich Tunkl. Ten byl však v roce 1508 nucen pro velké dluhy celé panství prodat Mikuláši Trčkovi z Lípy. Nepobyl ale na panství dlouho a již v roce 1512 jej vyměnil s Ladislavem z Boskovic za Svojanov u Poličky. Janem z Boskovic vymírá rod po meči a na panství se na sklonku 16. století dostávají Žerotínové - konkrétně Ladislav Velen ze Žerotína. Ten zanechal městu zajímavou památku v podobě zvonu, který dal ulít pro bratrský kostel Sv. Barbory. Zvon se pod názvem Sv. Anna nakonec objevil na věži děkanského chrámu Sv. Bartoloměje, kde je k vidění dodnes. Jako konfiskát se panství v roce 1622 dostalo do majetku čerstvě povýšeného knížete Karla z Lichtenštejna. S rodem Liechtenštejnů pak zůstal Zábřeh spjat po celých dlouhých tři sta let. Třicetiletá válka znamenala pro město na dlouhou dobu stagnaci v jeho rozvoji. Zábřeh sám se celkem rychle z válečných pohrom vzpamatoval, avšak hospodářsky ani kulturně již nedosáhl své někdejší úrovně. Až polovina 19. století, zahájením provozu na železniční trati Severní Ferdinandovy dráhy v roce 1845, vytvořila nové předpoklady pro to, aby se Zábřeh stal významným obchodně-průmyslovým a přepravním centrem pro celou oblast Zábřežska a Šumperska. Rozvíjející se průmysl přinesl Zábřehu i jisté pozitivní stránky. V letech 1713 - 1714 dopadla na Zábřežsko morová rána. Na tuto událost je v Zábřehu památka v podobě mariánského morového sloupu.
Základ dnešního vzhledu města byl dán koncem 18. století, kdy po ničivém požáru musely být téměř všechny domy znovu postaveny. Charakteristický vzhled si městské jádro uchovalo až do poloviny 20. století. Tehdy vyrostla na okrajích města nová panelová sídliště a novostavbám se neubránil ani střed města. Přes všechny minulé nepřízně času Zábřeh i dnes potvrzuje, že je městem se starou kulturní tradicí, která příznivě ovlivňuje i dnešek. Je také moderním centrem v srdci Moravy, které nabízí široké spektrum služeb a sportovních možností.

(Zdroj: Wikipedia a stránky města)