1. Volejte naší zákaznickou linku tel. : +420 775 050 013
2. Domluvte si termín odtahu vozidla, který máte ZDARMA!
3. Získejte oficiální doklad o ekologické likvidaci vozidla.

• Rádi Vám poskytneme odtah vozidla k ekologické likvidaci ZDARMA dle vašich časových požadavků a bez čekání.
• Odtah vozidla poskytujeme z místa přímo, kde se automobil nachází. Vše máte tedy vyřízeno z pohodlí domova.
• 100% garance nejnovější verze oficiálního dokladu o ekologické likvidaci dle platného zákona o odpadech.
• Ekologicky likvidujeme veškerá vozidla a autovraky - kompletní i nekompletní veškerých typů a značek.
• Naše firma působí na celé Moravě v rámci Moravskoslezského, Zlínského, Olomouckého, Jihomoravského kraje.
• Volejte zákaznickou linku +420 775 050 013, kde Vám poskytneme informace jak ekologicky zlikvidovat vozidlo.
• Rychle, snadno a profesionálně vyřídíme Váš požadavek na ekologickou likvidaci vozidla a odtah autovraku.
• Rádi Vám poskytneme pomoc při vyřízení formalit a jednání s úřady a pojišťovnou při vyřazení a zániku vozidla.
• Náš profesionální tým je připraven pro Vás, aby zajistil ekologickou likvidaci Vašeho vozidla ve Štenberku a okolí.

 Město vzniklo z osady pod hradem stejného jména, střežícího důležitou křižovatku obchodních cest. Historické jádro města je městskou památkovou zónou. Počátky Šternberka jsou spjaty s bájemi a opředeny pověstmi, které město spojovaly s divokým kmenem Tatarů. Dle těchto zkazek vděčí Šternberk za svůj vznik udatnému Jaroslavovi ze Šternberka, který se roku 1241 nedaleko Olomouce statečně postavil nebezpečným Tatarům, ubránil tak Moravu jejich vpádu a za odměnu získal od krále území severně odtud, kde si postavil hrad Šternberk. Tato pověst se poprvé objevuje u známého kronikáře období humanismu - Václava Hájka z Libočan v 16. století a nadále přežívala v dalších dobových dokumentech, zejména ve známém falzu českých dějin z 19. století - v Rukopisu Královédvorském. Příběh, který líčí tuto báchorku, je vypodobněn i v olomoucké kapli Božího těla, kde jej vyobrazil významný moravský barokní malíř Jan Kryštof Handke (mj. i autor nástropních fresek ve šternberském augustiniánském klášteře). Jak již bylo řečeno, výše popsaný příběh o založení hradu pravdivý není, nicméně skutečné události, které k jeho založení opravdu vedly, mají s touto pověstí mnohé společné. Jednalo se však o události o několik málo let mladší (ve skutečnosti šlo o rok 1253) a místo Tatarů zde v dějinných souvislostech vystupovali Kumáni, kočovný uherský kmen. Jak tedy bylo vše doopravdy ? K pochopení událostí vedoucích k založení hradu a posléze města Šternberka se musíme podívat i do historie našich sousedů. V roce 1252 se s vyhlídkami na zisk Rakous ve městě Hainburgu oženil syn stávajícího českého krále Václava I. - následník trůnu, kralevic Přemysl - (pozdější král Přemysl Otakar II.) s dědičkou babenberského dědictví Markétou Babenberskou. S vidinou zisku takto geopoliticky významného území překousl i skutečnost, že ženichovi bylo tehdy 18 let, zatímco jeho nevěstě již více než padesát. Avšak na toto dědictví si činil nárok i uherský král Béla IV. A nehodlal se jej vzdát. Tak vznikl mezi oběma monarchy konflikt, který se odehrával také na Moravě. Právě onoho roku 1253 se podařilo proniknout až k Olomouci uherským Kumánům, spojencům krále Bély IV. Obranu Olomouce a okolí svěřil Přemysl jednomu ze svých dvořanů - českému šlechtici Zdeslavu ze Šternberka. Ten se úkolu zhostil výtečně, Kumány donutil k ústupu a k návratu do Uher. Jako odměnu získal od Přemysla území severně od Olomouce, kde si postavil hrad Šternberk. Počátky založení hradu tedy můžeme klást mezi léta 1253 a 1269, kdy je hrad poprvé zmiňován v písemných pramenech. Jedná se o listinu krále Přemysla Otakara II., v níž potvrzuje rozhodnutí svých správců ve sporu o pozemky mezi pány ze Šternberka a klášterem Hradisko u Olomouce. V této listině je zmiňován pouze hrad, město zatím nikoliv. Zdeslav ze Šternberka užíval dříve přídomku z Chlumce a byl potomkem rodu Divišoviců, jenž vlastnil statky ve středních Čechách. V roce 1242 si zde nad řekou Sázavou postavil hrad Šternberk a začal užívat nového přídomku právě po něm. Po již zmíněné výrazné pomoci Přemyslovi u Olomouce a zisku nových území v této oblasti se stal zakladatelem šternberských držav na Moravě. Od té doby se jeho jméno vyskytuje v několika listinách, a to jako „dapifer Moraviae", tedy jako číšník moravský. To, že mu byla udělena tato funkce, svědčí o jeho příslušnosti k předním zemským hodnostářům. Když zemřel, zdědili jeho majetek Zdeslavovi synové, později pak nejstarší Albert. Také uvedený Albert je v listinách označován jako příslušník předních moravských úředníků: v roce 1286 je jmenován jako purkrabí olomoucký, v roce 1296 jako komorník práva a soudu olomouckého. Albert započal s kolonizací okolních území za účelem jejich hospodářského zvelebení a tím i zisku pro něj. Lákala ho zejména vidina objevení ložisek železné rudy, zakládal železné štoly a hamry. Při této kolonizaci si však počínal natolik agresivně, že se záhy dostal do sporů s mnohými sousedy a často sousedy významnými. Dokladem toho je mj. i zmiňovaná listina z roku 1269, v níž musel král Přemysl Otakar II. urovnávat spory mezi Albertem a klášterem Hradisko u Olomouce, a v nichž dal za pravdu klášteru. Albert totiž při kolonizaci nových území neoprávněně napadal a zabíral majetek kláštera. Alberta však lze považovat za zakladatele širší majetkové domény šternberského panství, které však v této době bylo rozsahem ještě nevelké. Postupem času se ale zdárně rozšiřovalo. V roce 1397, když zemřel poslední majitel ze zakladatelského rodu Petr ze Šternberka, tvořilo panství kromě hradu a města Šternberka i městečka Moravský Beroun a Dvorce a rovněž 29 dalších vesnic. Dále jako leník olomouckých biskupů měl Petr v držení i ves Mladějovice s pěti okolními vesnicemi, hrad Medlice s městečkem a dvěma vesnicemi a městečko Domašov nad Bystřicí se třemi vesnicemi. I tyto statky se záhy staly přímým majetkem šternberského panství. Jeho další majitelé, kteří tyto domény po Šternbercích získali, pak državy ještě rozšiřovali, takže v době předbělohorské patřilo šternberské panství k největším na Moravě. S Albertem je spojen i vznik samotného města nebo alespoň zmínka o něm. O městu se v písemných pramenech poprvé hovoří v roce 1296. A to v listině, v níž Albert ze Šternberka uděluje farnímu kostelu sv. Jiří (dnes již neexistujícímu) „in civitate Sternberch" - tedy ve městě Šternberku!!! - plné desátky z jasně vyjmenovaných majetků. Zde je Šternberk poprvé zmiňován jako město, i když jeho plnohodnotné atributy Šternberk získá až ve 2. polovině 14. století a na počátku století patnáctého. Zdá se, že Albert kolonizoval město Šternberk převážně německými kolonisty z nedaleké Olomouce, s níž udržoval čilé styky, zatímco okolní vesnice byly kolonizovány domácím českým obyvatelstvem. Avšak šternberské prostředí se záhy jeví jako národnostně smíšené. Přes Šternberk vedla již ve 13. století významná cesta z Olomouce, která se zde větvila na dva směry: jeden vedl ke královskému městu Uničovu, druhý přes Jeseníky do Slezska. Rodu Šternberků patřilo zdejší panství téměř do konce 14. století. Jedním z nejvýznamnějších členů této větve byl Albert II. ze Šternberka. Ten patřil k úzkému okruhu vzdělanců obklopujících císaře Karla IV. Byl absolventem tehdy prestižních univerzit, patřil k císařovým rádcům, zastával nejvyšší církevní funkce. Císaře Karla IV. často doprovázel na jeho cestách po Evropě a jeho jméno se často objevuje mezi svědky na císařových listinách. Stal se biskupem ve Zvěříně, arcibiskupem v Magdeburku a biskupem v Litomyšli. Z kultivovaného dvorského prostředí, ve kterém se pohyboval, přenesl do Šternberka vyspělé gotické umění, jehož torza lze ještě dnes obdivovat v kapli šternberského hradu. Za své domovské sídlo vždy považoval právě Šternberk a hrdě se k němu hlásil, byť vzhledem k povinnostem a funkcím, které zastával, pobýval často na jiných místech. Nechal město obehnat hradbami, jeho obyvatelům udělil mnohá práva a r. 1371 zde založil klášter řeholních kanovníků řádu sv. Augustina společně s kostelem Zvěstování Panny Marie, který se od počátků těšil přízni papežské kurie. Řeholníkům byla svěřena i šternberská fara, která byla přenesena ke klášternímu kostelu od staršího a dnes již neexistujícího kostela sv. Jiří (stával v místech pozdější městské věznice v Pánské ulici). Založením kláštera zde vznikla instituce, jež měla významný vliv na kulturní a náboženský vývoj města. Současně však byl klášter pro město jeho ne vždy příjemným sousedem a rivalem zejména v otázce hospodářské a náboženské. Za Alberta II. Šternberk rovněž získal významné atributy města - hradby a možnost svobodného dědictví majetku měšťanů. Další důležitá městská privilegia Šternberk obdržel za Petra z Kravař v roce 1409, o nichž bude řeč níže.

(Zdroj: Oficiální stránky města)